Jdi na obsah Jdi na menu
 


Břetislav Kafka

19. 1. 2023

Alternativní přístupy otvírají neprobádané možnosti a mnohdy skutečně „fungují“. To ovšem není záruka jejich bezpečnosti – zvláště pro duši.


těší nás důvěra, se kterou jste se na nás obrátila. Břetislav Kafka je uznáván jako léčitel a jeden ze spoluzakladatelů parapsychologie (dříve zvané psychotronika).  Bohužel se můžete v církvi stále setkat s nejasným postojem k záležitostem spojeným s léčitelstvím, a to bohužel i mezi kněžími. Problém tkví hlavně v neinformovanosti.  Teprve  před relativně nedávnou dobou se začalo  dostávat do všeobecného povědomí, že působení léčitelů může vést k poškození a k napadení zlem, a tak k léčitelům chodilo hodně lidí. Dnes se toho ví mnohem více. V současnosti však lze již v církvi slyšet jednoznačně varující tón. 

Z pohledu křesťana je považováno léčitelství jako součást okultismu a je odsuzováno již ve Starém Zákoně.  Zákaz věštění jako takového a zákaz různých okultních praktik nalezneme v tzv. Deuteronomickém zákoníku:

Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova) 18,10-11. Jde tu o nejúplnější seznam těch, kdo se zabývají okultními praktikami, v celém Starém zákoně. Komentáře uvádějí, že jednotlivé kategorie nedokážeme přesně identifikovat, obecně se však týkají nároku znát tajemné věci a přesáhnout tak různými metodami meze lidských schopností.

Dalším odkazem může být např. Leviticus (3. kniha Mojžíšova) 19, 26.31.

Jak říká svatý Pavel: „Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá.“ A dodává: „Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit“ (1 Kor 6, 12). A to by mělo být pravidlo i pro nás. Pro informaci můžeme číst cokoli, už neexistuje Index zakázaných knih, církev nechává každému křesťanovi v tomto bodě svobodu. O to víc ale musíme aktivovat vlastní zodpovědnost, abychom se „nedali zotročit“ tím, co čteme.

Břetislav Kafka a jeho parapsychologie má jistě něco do sebe, stejně jako jiné „paranormální jevy“, léčitelství apod. Nemůžeme o všem paušálně říci, že je to nepodložené šarlatánství nebo podvod. Člověk je nesmírně komplikovaná bytost a jistě se v něm skrývá mnoho potencialit, o kterých nemáme ani tušení. Alternativní přístupy k lidskému tělu či dokonce duši leckdy otvírají tyto neprobádané možnosti a skutečně „fungují“. To ovšem ještě není záruka jejich bezpečnosti – zvláště pro duši.

Pokud totiž nejsme schopni exaktně uchopit podstatu daného „mechanismu“, nemůžeme si být jisti, s jakými silami se zde zaplétáme. Naše možnosti poznávat a ovlivňovat svůj život jsou omezené. Trápí nás různé strasti, nedostatky, nemoci. Částečně je to dáno už omezeností lidské přirozenosti, ale z větší části porušením hříchem. Lidstvo od nepaměti hledá různé recepty, jak se vymanit z tohoto sevření. V momentě, kdy stojíme na hranici našich tělesných nebo duševních možností a není nám to vhod, tu stojí Dva proti sobě a oba nám nabízejí řešení: Kristus, který říká, že všechno naše trápení bere na sebe a přetváří ho v drahokamy pro Boží království; a ďábel, který nabízí, že naše možnosti rozšíří. Vrátí nám zdraví, pohodu, upraví vztahy, sežene peníze, dá nám neuvěřitelné schopnosti… „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ (Mt 4, 9) Jeho strategie je pořád stejná, a člověk na to také pořád stejně slyší.

Kafkovu hypnózu a jiné jevy překračující limity, které byly dány lidské přirozenosti, připomínají zvláště druhá dvě Pánova pokušení: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ - „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!“ Tady ďábel Pánovi připomíná, že jeho možnosti jsou přece mnohem větší, než s jakými může člověk běžně počítat. Stačí se bezhlavě „vrhnout“. Hypnóza se velmi podobá skoku z věže: člověk odevzdává svůj rozum, vůli, tělo, potažmo duši do rukou někoho jiného – a Bůh to rozhodně není!

Ďábel nelže, je to skutečně tak, člověk má neuvěřitelné možnosti, vždyť o tom mluví dokonce slovo Boží! Ale Ježíš mu řekl: „Je také psáno: Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“ Pán Ježíš neříká, že je to nesmysl, ale že tyto možnosti lidského těla a ducha jsou zcela v Boží režii. Je velký rozdíl mezi třemi mládenci v peci ohnivé a fakírem, který leží na rozžhavených uhlíkách. První zachraňuje z ohně Bůh, druhý – za pomoci kdovíjakých sil – svévolně vstupuje do sfér, které člověku nejsou vlastní. Mládence v peci ohnivé můžeme také považovat za jakési „fakíry“ – za ty, kterým víra a důvěra v Boha Zachránce tak rozšířila ducha, že se jeho síla přelila i do těla, takže hravě odolalo ohni – tento výklad akceptuje obrovské a nevyužité možnosti lidské přirozenosti, ale ponechává v hlavní roli Boha jakožto iniciátora těchto jevů.

Není vyloučeno, že to, co dnes považujeme za nemožné a zcela se vymykající možnostem lidské přirozenosti, bude jednou vyzkoumáno a běžně používáno jako exaktní metoda. Hranice nemožného se díky lidskému důmyslu posunuje. Kdyby někdo viděl před pár stoletími člověka létat, jistě by ho považoval za vtěleného ďábla. A dnes je možností, jak překonat gravitaci, hned několik! Dokud ale nevíme, nechápeme, nemáme žádná rozumná data, je lepší si držet tyto věci od těla.