Ne všechno, co vypadá jako andělé a víra je slučitelné s křesťanstvím. Zdá se, že autorka knihy, se snaží pomáhat lidem. Pohybuje se však v oblasti duchovních sil, jejichž původ je nejasný.

Jde o spleť různých duchovních nauk, které se inspirují z celé škály duchovních škol a praktik (buddhismus, esoterika, okultismus). S křesťanstvím se v tom všem slučuje snad jedině touha vzhlížet k něčemu, co je nadpřirozené a dále existence andělů, kteří jsou ovšem popisováni v docela jiném smyslu, než jak je vnímá křesťanství.

Andělé jsou bytostmi, které obklopují Krista, svého Pána, a slouží mu předvším při naplňování jeho poslání spasit všechny lidi (čl.351 Katechismu kat.církve). Znamená to tedy, že Kristus je hybnou silou našeho života, andělé mu pouze pomáhají.

V "andělské terapii",, jsou dva problematické momenty:

1) Andělé stojí ve středu zájmu - k nim je třeba se obracet, od nich se učit a jimi se nechat uzdravovat. V křesťanství to však nejsou andělé, ale Kristus, ke kterému se máme utíkat a hledat u něj spásu. On je cílem našeho života.

2) Navázání komunikace s anděly je v ´andělské terapii´ považováno za cestu k Vyššímu, k Bohu. Není však možné zaměnit křesťanskou modlitbu za komunikaci s anděly. Základem křesťanské modlitby je modlitba k Bohu Otci, k jeho Synu Ježíši a k Duchu svatému.

Otázkou zůstává, zda jde o anděly světla či o anděly temnoty a konkrétně - které části nauky jsou zasaženy zlem a do jaké míry. Tato otázka však stojí mimo centrum našich úvah. K takovému rozlišení by bylo třeba mnohem hlubšího pohledu, museli bychom se seznámit s podrobnostmi nauky i s konkrétními lidmi.

Našim cílem není prozkoumávat všechny možné nauky, které se nám připletou do cesty. V těchto duchovních směrech jde velmi často o propojení dobrého a zlého. Pokud tuto hranici nejsme schopni nalézt a pokud jsme si z mnohých známek prakticky jisti, že nejde o křesťanství, církev doporučuje s takovými věcmi neexperimentovat.