Hostie
Hostie se může kousat
V praxi, o níž hovoříte, zdůrazňovali v církvi ti, kteří si představovali, že přítomnost Krista v eucharistii je nejenom skutečná a podstatná, ale nikoli jen duchovní, nýbrž materiální. Proti těmto tendencím vystupoval již sv. Tomáš Akvinský ve 13. století. Pokud někdo tomuto věřil, pak pochopitelně kousnout do hostie by znamenalo "kousnout" do Krista - což zřejmě není dostatečně zbožné. Bohužel určité relikty takové nauky u některých katolíků vydržely až do současnosti (sám jsem se s podobným pohledem při výuce náboženství setkal také).
Taková praxe ale neodpovídá plně učení katolické církve: církev učí, že Kristus je skutečně ve svátosti přítomen, a to cele v každé její části. Eucharistie je duchovní pokrm: kdyby byl materiální, jednak bychom se dopouštěli kanibalismu, jednak by z tohoto pokrmu rostlo naše tělo, což se však neděje, roste naopak naše duše. Jak učí Tridentský koncil, tato přítomnost je skutečná a podstatná, ale duchovní - nelze si tedy představovat, že ona hostie je kus např. Ježíšova svalu. Rozkousnutím hostie se tedy člověk nijak neproviňuje proti Bohu. Ježíš se nám dal za pokrm a chtěl, abychom jej celého přijímali a jedli. Praxe, o níž hovoříte, je v podstatě nepochopením katolické nauky.