Katolík Jožka

postoje při mši

Proč se v některou chvílí stojí, v některou klečí a v některou sedí? Neměl by dělat věřící to, co cítí v srdci? Taky nechápu, proč se lidé modlí: "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena"? Nejde při bohoslužbě o to, aby k nám Bůh přišel? Jaký smysl mají modlitby, které jsou vysloveny jen proto, že je umíme? Jen pro to, že někdo řekl, takhle bude vypadat bohoslužba? Jaký smysl má vědět, že teď si mám kleknout, i když bych radši stál, prožíval blízkost Ježíše s rozevřenýma rukama?
 

Jsou alespoň tři způsoby jak se modlit:
1. Liturgická modlitba (mše, společná modlitba žalmů, obřad uzavření manželství, křtu)
2. Osobní (má modlitba ve skrytosti)
3. Spontánní modlitba (modlitební skupiny).

K plnému životu je dobře, aby se mně staly vlastní všechny tyto tři cesty. Je jisté, že naučené modlitby mohou víru bez nadsázky pomalu zabít, pokud nejsou podpořeny spontánní modlitbou a pravdivostí.

A teď k postojům. Řekněme, že naše tělo se může také modlit skrze fyzický postoj. Je velmi důležité, v jaké pozici jsme, když se obracíme k Bohu. Říká se: kdo zpívá, modlí se dvakrát, a kdo tančí, modlí se třikrát (jde o náboženské tance, třebas židovské, které jsou určeny k modlitbě, v komunitě Blahoslavenství apod.). Každá pozice těla něco vyjadřuje.

Když člověk stojí, vyjadřuje tím, že je připraven. Proto při mši stojíme, když vyznáváme víru v modlitbě Věřím v Boha, vyjadřujeme tak, že jsme také připraveni za vírou stát. Stojíme také při závěrečném požehnání, když kněz posílá věřící zpět do světa a říká : Jděte ve jménu Páně. Tehdy stojíme, protože jsme připraveni jít. Ve světském prostředí se stojí, když přichází velmi důležitá osoba. Při mši tedy stojíme při čtení Evangelia, čímž vyjadřujeme zvláštní úctu právě k této části Písma/Bible, kde je Pán snad nejvíce hmatatelný, protože Bible zde vypráví přímo o jeho životě.

Klečet je naopak vhodné, když chceme před Bohem vyjádřit úctu, když vyjadřujeme respekt a podřízenost. Je to například v centrální části mše, kdy probíhá proměňování, když se před námi děje to nejdůležitější - zpřítomnění oběti Pána. Pokleknutím vyjadřujeme víru v přítomnost Pána při obětním stole a v proměněném chlebu a víně.

Když při mši svaté sedíme, je to proto, že vyjadřujeme postoj přijímání Božího slova a náš postoj má tak být natolik pohodlný, abychom byli schopni rozjímat a uvažovat v srdci na tím, co slyšíme (proto sedíme při čteních). Sedíme, abychom nemuseli myslet na to, že nás bolí nohy.

Je ale důležité dělat i to, co cítíme v srdci. To, že společně vstáváme, sedáme či klekáme je dobrovolná nabídka, je možné to dělat jinak, podle sebe, což určitě pomáhá k hlubokému prožití mše svaté. Nemusíš se bát a dělat to jinak. Opak je ale také pravdou, že totiž když přijdeme do kostela celí rozlámaní a ve špatné náladě a nemáme chuť se modlit, pak nám může pomoci právě to, že ostatní povstanou, pokleknou a my s nimi. Postoj těla a chování druhých nám tak pomáhají, abychom se ze svého podivného rozpoložení dostali a lépe se soustředili.

Zdroj:

https://www.vira.cz/otazky/mse-proc-musim-klecet-kdyz-bych-zrovna-radeji-stala.html