svědectví o náhodách
"když se člověk modlí, náhody se stávají častěji" - citát, kterému bych nevěnoval moc pozornosti, kdyby to nebyla pravda.
Zde jeden příklad:
3.7. - ráno: Na telefonu se mi zobrazuje "verš dne" z Bible a tento den jsem tam měl tento: “Ne každý, kdo mi říká: "Pane, Pane", vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. (Mt 7:21). A tak jsem si v mysli chvíli pohrával se slovem "Pán", až mě z toho vyšel verš: "Pán můj a Bůh můj" a to mě pak nějak na celý den utkvělo v paměti.
Večer jsem šel na mši, kde jsem zjistil, že je tento den svátek sv. Tomáše apoštola a tuto větu řekl právě on (Jan 20:28). V Evangeliu se četlo (Jan 20:24-29), kde právě zazněla i ta věta. Ten pocit, který jsem v tom kostele měl, když sem slyšel tu větu z úst faráře, kterou jsem si celý den v duchu opakoval, se popsat moc nedá. Nebo jako dá asi takto: Tak fajn, uznávám, že si Bůh živý, který s námi komunikuje a že ta víra má smysl, ale co s tím mám jako teď dělat? Co po mě chceš, abych udělal?? (PS: Jsem přesvědčen o tom, že celou dobu od probuzení až po mši, jsem nezavadil o jakýkoli jiný verš z Bible, čtení, evangelium, ani o informaci, co je ten den za svátek).