Modlitby a bohoslužby

Modlitby, které jsou vysloveny jen proto, že je umíme, nedávají smysl vůbec žádný. Dovoluji si říci, že před Bohem je jejich cena pramalá. Je třeba do nich vkládat stále znovu své srdce, což je jediná cesta k opravdovému křesťanství. Máš pravdu v tom, že bychom namísto mše svaté mohli mít naše bohoslužby tak, jak to dělají v některých jiných církvích, kde všechno, co se říká, je spontánní. V těchto církvích nemají žádnou knihu a neříkají žádnou naučenou modlitbu. Tato shromáždění a modlitby jsou velmi krásné a Bohu milé.  Zároveň vidím, že pevně daná liturgie v naší církvi může být darem. Třeba právě v určité vyrovnanosti. Při mši je chvíle na radost (sláva Bohu na výsostech), na smutek (Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel), na volání k Bohu, na prosby, na odevzdání (přináším ti svůj život s obětními dary) a na další postoje člověka včetně soustředěného ticha, které velmi při bohoslužbách některých církví chybí. Každý se může připojit hlouběji právě k těm modlitbám, které vyjadřují jeho rozpoložení, prostor je pro všechno.