Modlitba ke svatým??

Vysvětlení pojmů:

Víra v Boha Otce, Syna Ježíše Krista a Ducha svatého – Trojjediný Bůh, který jediný může něco změnit

Víra v Pannu Marii, ostatní svatí – Přímluvci, orodovníci, tvořiči společenství s námi

Modlitba – v ní se vždy obracíme k Bohu (ať už jakékoli ze třech osob), (prosby, díky, chvály)

Modlitba k nějakému svatému – prosíme, děkujeme Bohu skrze nějakého svatého, který je v nebi. Nemodlíme se k němu, aby on něco udělal, ale aby se za nás přimlouval

Adoratio – Klanění Bohu

Veneratio – úcta, uctivost k druhému člověku (svatí v nebi, zemřelým i živým lidem)

V pravdě je důstojné a spravedlivé,

dobré a spasitelné,

abychom ti, Bože, vždycky a všude vzdávali díky

a abychom tě chválili za to,

že ukazuješ svou slávu na svých svatých.

Neboť velikost jejich života je tvůj dar:

vydali o tobě svědectví

a dali nám příklad

a nepřestávají za nás u tebe prosit.

V jejich společenství nám dáváš vytrvalost a sílu k zápasu

a s nimi nám jednou podáš nevadnoucí věnec vítězství

skrze našeho Pána, Ježíše Krista…

Modlitba jako živý vztah mezi člověkem a Bohem nemá nikdy jako cíl člověka, ani se nemodlíme ke svatým.

Samozřejmě, že ze strany protestanských církví se hned objeví námitka: "Proč přímluvce, když se můžeme k Bohu modlit přímo?" To je pravda, nicméně tato zásada se nedodržuje ani v samotných protestanských církvích. I zde slyšíme: "Sestry a bratři, modleme se společně za..." nebo "Modlete se se mnou o..." Proč se dotyčný nemodlí sám, proč žádá druhé, aby se modlili s ním, když se přece může obracet k Bohu přímo? Je to zcela jasné: sv. Pavel na mnoha místech vybízí: "Modlete se za nás..." (srv. Kol 4,3; 1Tes 5,25; 2Tes 3,1) Čili prosí druhé o modlitbu. Pokud můžeme prosit druhého člověka, aby se za nás nebo spolu s námi modlil, tak je to jen naplnění Ježíšova příslibu: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Mt 18,20) Pokud je v křesťanské víře pevnou součástí i víra v nesmrtelnost člověka, že smrt není definitivní konec existence, pak lze vytvářet modlitební společenství nejen se svým sousedem, kolegou, kamarádem, spolubratrem apod., tedy lidmi tělesně živými, ale i s těmi, kteří zemřeli a už žijí jiným životem než my. Smrt není v křesťanském pohledu definitivním přerušením vztahů. Pak je zcela legální, když o modlitbu žádáme nejen živé, ale i zemřelé.

Nakonec se můžeme podívat na některou mariánskou modlitbu, např. Zdrávas, Maria:

"Zdrávas, Maria, milostiplná, Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš.

Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu naší smrti. Amen.

Celá modlitba se dá rozdělit na dvě části. První část (2 věty) jsou citacemi biblických textů o Marii (srv. Lk 1,28 a 42) - ty slouží především k uvědomění si Boží moci (Maria nebyla milostiplná sama od sebe a stejně tak její početí bylo výsledkem lidské spolupráce s Božím záměrem).

Druhá část je prosba, aby se Maria za nás modlila. V žádném případě není Maria postavena v této prosbě na roveň Boha, ale je to žádost o provázení v modlitbě.

Zdroj:

http://www.katolik.cz/otazky/odeslat_mail.asp?ot=508