Cirkevní přikázání
Církevní přikázání
V katolické církvi jsou přikázání, která nepocházejí přímo od Boha (jako např. Desatero přikázání), nýbrž mají svůj původ v církevním právu. Od roku 1444 je doloženo pět církevních přikázání: dodržování určitých svátků, účast na bohoslužbě o nedělích a svátcích, zachovávání určitých postních dnů, přijímání eucharistie a podle okolností zpověď v době velikonoční. Církevní přikázání mají za cíl dávat řád životu církevního společenství a dávat základní pravidla osobnímu životu ve víře.
To, že má církev plnou moc vydávat závazné požadavky, vyplývá z Ježíšových slov: "Cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi," (Mt 18, 18). Protože však jsou církevní přikázání vytvořena podle lidských zákonů, nejsou závazná stejným způsobem jako Boží přikázání, nýbrž připouštějí při závažných důvodech výjimky. Jednotlivec se může podle svého svědomí rozhodnout, zda je v konkrétním případě povinnosti zbaven. Kromě toho podléhají působení času. Je nutno vždy znovu ověřovat, zda ještě odpovídají době a zda mají smysl. Neboť jedině tehdy, jestliže lze zřetelně rozpoznat jejich význam, mohou skutečně vést k prohloubení víry a vědomí sounáležitosti.